Ananas.
Prosím o jedinou sladkou hubinku –
vem sobě dvě, můj milý pubínku,
budou sladké jako ananas,
toužím ale, kdo dostojí věrnosti z nás.
Ananas je sladký i v posledním kouštíčku –
za nedlouho již panenka smutně sedí v koutečku,
sladkost již se mění v hořké slzy,
vždyť pubínek jistě již u jiné vězí.
V dutině ananasu sladkost je skrytá –
proč tvé srdéčko každého hned vítá,
proč nestřežíš lépe mladost svou
a proč ničíš srdce láskou opojnou?
Láska vždy má tajit žár svůj v sobě,
nevydávat jej marně v plané době;
s vrchu sladkost, v nitru pouhý žal,
tenkrát oheň lásky marně pro tě plál.
Když ještě neznáš světské ukrutnosti,
neprodávej srdce v životě mladosti,
uvidíš je opadat – jak pozvadlá růže –
jistého klidu se srdce dočkat nemůže.
Dříve hleď dokonalost v mládí svém utvrdit,
čímž lze pak snoubence obohatitobohatit,
a uzří-li tvoje něžné líce,
jistě jej nenajdeš u jiné více.
5