Celerový květ.
Tvé přání se vyplnit má,
tedy proč oči tvé na vše hledí z temna?
Nedůvěru snad ke mně máš
a moji lásku snad neuznáš?
Celerový květ tak záhy chabne,
jak nepravá láska brzy vadne,
od tebe věrnosti se mi nedostává
a pouze slzy a bol mně zůstává.
Než-li vypučí celer z květu,
dávno naše láska odřeknuta světu;
pro takovou lásku nemusím slzeti
a své srdce marně soužiti.
Sliby tvé jsou chyby – vždyť srdce studené,
kyselosti pramen v srdci pomine,
nehleď v oči, když srdce neznáš,
vždyť v očích těžko věrnost poznáš.
Duše tvá – smutné jen zří tvoje činy,
bude pak souzena za ty viny
a bez naděje v budoucnost kráčí,
zklamání cestu slzami smáčí.
Varuji tebe dále tak kráčeti,
každé srdce v tvé cestě klamati,
ale vzpomínej na pozdní tvoji věc –
však ti svět připraví špatný konec.
7
Oklamaná srdce všechna se sejdou
a proti tobě žalovat budou –
pak teprv poznáš, jak jsi měl dělat –
a že jsi neměl pojídat celerový salát.