Myrta.
Co žádá od tě myrta vonná,
to ochotně nám chce zjeviti,
tajemství to rozluštit – není věc snadná,
věz: myrta žádá ctnost tvoji zachovati.
Libě voní květy její touhy
a mile jest nám hledět v tento květ,
trhat první květy její značí snahy,
nepoznati tento klamný svět.
Myrtou lze vše okrášliti,
veselí, snad i tvůj zármutek,
hleď vždy ale ctnostnou býti,
pak si můžeš z myrty uvít věneček.
Radost ti poskytne vždy myrty květkvět,
i když na ctnost tvoji hledí měsíček,
tu nepřipusť, aby tě oklamal svět,
jistě ti pak bude slušet z myrty věneček.
Myrtu nesmíš oklamat tak hladce,
Stvořiteli svému by musela žalovat,
čistotě pouze podává věnce,
jinak by sama se světa musela putovat.
Čistotu svoji hleď uchovati,
nevydávej světu květ ten vstříc,
radost bude myrta z tebe míti
a ty docílíš zajisté blaha víc.
15
Myrtu těžko můžeš zachránit,
nehledíš-li ctnostně živa být,
zvadne, uschne, hleď ji proto oblažit,
by mladost tvoje s myrtou mohla žít.