Jiřinka.
Jsi krásná, ale příliš pyšná
a žádost tvá vůbec zištná,
proč s důvěrou svojí otálíš?
mně pouze špatné zprávy donášíš?
Kdo je vinen naší nelásce?
Ty! když myslíš, že vše půjde hladcehladce,
i když pravou cestou nebudeš kráčeti?!
Já tvoje vrtochy nebudu déle snášeti.
Svoji hlavu nosíš vysoko –
při tom hledíš nepříliš daleko,
vše chceš vidět jako z pohádky –
sám ale pěstuješ samé jen hádky.
U tebe být – žádná radost,
vždyť nitro tvé neuznalo starost,
sama hledíš jen své koketnosti,
či snad ani neznáš pravých ctností?
12
Chceš-li vynášet svoji pýchu
a pro mne mít jen trochu smíchu,
pak raděj tě zanechám dokud čas,
dříve, než dotrpí někdo z nás.
Pohleď na květy tvého jména –
jiřinky – snáší vše i když náhlá změna,
ani v přesazení nehledí na překážky
a aniž by dbaly na tvoje urážky.
Často je studený větřík ovívá,
podzimní doba se kol nich ozývá,
na krátko jen těší se ze svého květu,
mrazivou dobu zvěstují světu.
Milý pohled skytá „Jiřinka“,
však neslyší nikdy zpěv skřivánka.