Chudobka.
Jemné kvítko v pusté pláni
a věrna vždy svému osudu,
má chudobka skromné přání –
bez pýchy kvete – jakoby ve studu.
Chudobka jest stále v květu,
což svědčí o její statnosti,
pod sněhem i v parném létu,létu
miluje život s vroucností.
17
Květ její zřít třeba bez lístečku,
přece vždy milá tobě jest,
kvete i v nejpustším místečku,
nehledá snad docílit pro se čest.
Z jara, když sníh roztavil se,
první najdeš chudobky,
pozoruj, jak slunéčku kloní se
a matce zemi dávají své polibky.
Chudobka dí: „Miluji tě!“
i v chudobě chci s tebou žít
a má láska uvítá tě,
duše má touží jen s tebou být.
Cítíš-li v tvém srdci stálost
a nepodlomnou věrnost svou,
chudobce způsobíš radost,
v manželství budeš pak přešťastnou.
Chudobka musí znáti skromnost,
nesmí nikdy lásky postrádat,
v manželství však hleď zachovat věrnost,
jíž na vzájem lze spokojenost upoutat.
18