Petrklíč.
Kéž bychom kráčeli cestou,cestou
růžemi blaženosti posetou
a aby nám vždy takovou zůstala,
naděje naše nám uznala.
Životní slunce bude nám svítit,
láska s věrností nad zlato se třpytit,
ctnosti ty zahřejí útroby naše
a svornost nám útrapy snášet pomůže.
Mladost nás nikdy nesmí opustit,
hořkosti života nemáme ucítit,
náš život nechť jak hvězda svítí dále,
my ve štěstí budeme kráčeti stále.
Petrklíč uzavře ty slabé chvíle,
o kterých jsme snili tak mile,
vždyť jaro jest vítanou dobou lásky,
kdy petrklíč utvrdí vynesené svazky.
Skřivánek zapěje nad námi píseň,
žití nepozná úskoků tíseň,
motýlek polétne kolem nás,
v srdcích ozve se spokojeností hlas.
Příroda nebeská bude nás těšiti,
dobré i zlé s námi sdíleti,
soulad dvou duší bude stálým hostem,
pak vyhovíme jistě svým povinnostem.
32
Vždyť krásný jest ten život mladistvý,
tak má být vždy i v manželství,
pak bychom chtěli věčně žíti,
o takovém štěstí stále sníti.
Musíme však přijmout, co jest nám přáno
a prozřetelností požehnáno,
Bůh vždy tolik udělí, co nám patří,
to pro náš život ovšem již stačí.