Fialka.
Fialka, toť kvítko něžné,
s pokornou svojí vlastností
v cestě ucítíš ji běžně
ovládanou svojí skromností.
10
Z fialek jest vůně čistá,
plná vroucích myšlenek,
přijmi ten dar, jejž ti chystá
fialky modré keřínek.
Květ svůj schová pod lísteček,
nechce sebe nechat znát,
ve strachu krčí se u větviček,
nám chce svoji vůni pouze přát.
Když snoubenci květ uvidí,
z dálky běží jej trhati,
oči jejich kolem slídí,
přejí si na vzájem kytičku uvíti.
Fialku jsi, děvo milá, našla,
však nevíš, co znamená,
od země ji ruka tvá vznesla
a nevíš aniani, co povídá.
Dá-li jinoch kytičku fialek
do rukou mladého děvčete,
hledí za to z lásky dostat polibek,
který se ve věrnost rozkvete.
Od fialky uč se krásné ctnosti,
jen láskou se jí můžeš vyrovnat,
pokoru, lásku s upřímností
v manželství že musíš zachovat.
11
Pak-li neznáš sama sebe
a necítíš v tvém srdci vděk,
štěstí nezavítá k tobě,
tím méně pomůže ti kytička fialek.