Mateřídouška.
V kráse tvojí jsem se sklamal,
když ctností krásu u tebe jsem hledal;
však není ještě zlato, co se třpytítřpytí,
a jedovaté jest i krásné kvítí.
Ošemetnost z očí tvých jen hledí,
zlé náklonnosti tobě v srdci sedí,
kam dospějí tak tvoje smysle,
když tvé snahy s životem jdou nesouvisle.
Z prachu u cesty zdvihnul jsem tě z lásky,
ty pro mne nemáš ani jediné hlásky,
zatvrzelost pouze vede tebe životem
a mne přivádíš do nesnází s osudem.
26
Mám pro tě vyrvat své srdce a slzy nikdy usušit,
či mám pro tebe v mladém věku svět snad opustit?
a když mládí mé uvidíš zkažené,
to vše by nepomohlo tobě, ani mně.
V mateřídoušce jest skryta trpělivost,
vždyť lidských šlépějí přes léto ucítí dost
a přec vůní milou odmění nás
i v útisku zvedne svoji hlavičku zas.
Když její větvičku se země zvedneš,
na trpělivost ať si vzpomeneš,
kdo není ozbrojen trpělivostí,
jistě mu nebude slušet manželství.