Ó, tiché, vzdušné zjevení...

Rudolf Richard Hofmeister

Ó, tiché, vzdušné zjevení, jež v měkkou duši mou se skláníš čarném ve snění přeludem, vidinou – Ó bohyně, jež prochvíváš mne jako lyry ton – ty, která něhou lásky pláš v mých elegií ston – A v hloubku duše snů a tuch mi házíš plnou hrst jak požehnání svého Bůh v niv květných kyprou prsť – Ó sestro duše, která dlíš v oblačných výšinách, zda také o mém bolu víš, o stesku mém a snách – Zda touhu moji hynoucí a naděj moji znáš a zdaž ty, něhou slynoucí, nad bídou mojí lkáš? Ó vyslyš prosbu jedinou, jíž k tobě, snivá, mám, než naděje mé pohynou, než v oběť padnu tmám – Ó ukoj tužbu horoucí a snes v mou smutnou hruď žár lásky planoucí a strážcem jejím buď!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

269. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (Emanuel Miřiovský)
  3. Zklamání. (Boleslav L. Černý)
  4. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Stesk duše. (František Švejda)
  6. ELEGIE – (Fred Grygar)
  7. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  8. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  9. Jak píseň jarní noci. (Ervín Špindler)
  10. POJĎ, POLOŽ HLAVU... (Růžena Jesenská)