Činy!
Val se, val, ó proude žití,
přes mou hlavu – vše co svítí,
pohaslo v ní jako sláva,
v zapoměnízapomnění jež se řítí.
Před mým zrakem život jiný –
posud ještě mhavý, stinný,
chaos předtuch, z nějž cos volá:
„Vzhůru, mysli! V činy! V činy!“ –
Čím mě snění odkojilo,
co mi žití v ňadra silo,
vše to vstává, vše to klíčí
v činy, v činy, v svaté dílo.
Čím duch věčně k předu pádí,
tím se mysl v azur svádí,
stíny střásá, v chmurách září –
vše se v jeden souzvuk řadí:
Vzhůru, duše, ze závoje
snů a bolů – bez postoje
v činy, v činy, zdroje síly,
ve vítězné, velké boje!
Vzepni křídla v sladké tísnitísni,
dcero víry, jíž duch vysní,
zpívej hymnus o vzkříšení,
velká, svatá, věčná písni!
44