Činy!

Rudolf Richard Hofmeister

Činy!
Val se, val, ó proude žití, přes mou hlavu – vše co svítí, pohaslo v ní jako sláva, v zapoměnízapomnění jež se řítí. Před mým zrakem život jiný – posud ještě mhavý, stinný, chaos předtuch, z nějž cos volá: „Vzhůru, mysli! V činy! V činy!“ – Čím mě snění odkojilo, co mi žití v ňadra silo, vše to vstává, vše to klíčí v činy, v činy, v svaté dílo. Čím duch věčně k předu pádí, tím se mysl v azur svádí, stíny střásá, v chmurách září – vše se v jeden souzvuk řadí: Vzhůru, duše, ze závoje snů a bolů – bez postoje v činy, v činy, zdroje síly, ve vítězné, velké boje! Vzepni křídla v sladké tísnitísni, dcero víry, jíž duch vysní, zpívej hymnus o vzkříšení, velká, svatá, věčná písni! 44