Mru bez tebe...

Mru bez tebe...
Červánkem večer ozářen ve chladné jeseni, kýs oddech tajemný vlá v chvějném toužení mrazivou vichřicí. V dálavu dívka bledá zří ve chvějném touženítoužení, kde zapad její ideál ve chladné jeseni – sen mládí zářící... Oblohou vzplálo tisíc hvězd ve chladné jeseni a v duši dívky vzpomínek ve chvějném toužení se snivý oblak snes’. Dojemnou písní šumí vzduch ve chvějném toužení, jeť elegií každý list, jenž v chladné jeseni uvadlý k zemi kles’... 49 A v oku dívky modravém i v chladné jeseni tkví stejný smutek jímavý, kdy v chvějném toužení zrak její v azur pad... Ó lásko, která umíráš ve chvějném toužení, jak mládí bolná vzpomínka ve chladné jeseni – – mru bez tebe – tak mlád!... 1889.
50