Smutné dumy...

Rudolf Richard Hofmeister

Smutné dumy...
Smutné dumy v moje témě skládají se zvolna, temně, a cos klepá na okénko tichounce a jemně. Zvedám oči v slzí třísni bolem dlouholetých tísní a již náruč rozevírám: „Ty’s to, ty, má milá písni!“ – Opuštěn vším na té zemi, ba i svými nadějemi, bez lauru i bez pomněnky potácím se závějemi – A cos náhle prudce buchá na srdce mi – jaká tucha! – a již srdce otevírám lásce, lásce, v úkoj ducha. 62