V jeseni.

Rudolf Richard Hofmeister

V jeseni.
Smutně v ticho lesa kukačky hlas padá, mlčky v houšť i v duši k stínu stín se skládá. Smutně strom si stýská po zeleni jara, truchlivě svou dumu hučí vrba stará. V otevřenou náruč krajina sníh chytá, a ten starý dub se divým vichrem zmítá. Darmo lkáš a úpíš, duše opuštěná, slyš! – tu na rozcestí vetchý kříž jak sténá! Kristus na něm vztýčen, krev mu čelo rosí, smilování kraji bědnému on prosí. Ztichni, ztichni duše, zdeť i bol tvůj lichý – umíráť tu kraj i národ nešťastný – a tichý!... 37