Mému otci.

Rudolf Richard Hofmeister

Mému otci.
Stejný úděl, rovnou bídu, dal nám, otče, věčný Bůh, mozol v dlani, duch bez klidu, obě hlavy plny tuch – Stejně trudné živobytí, boj o právo každý krok, naděj, která srdce nítí, oba klame rok co rok – Těžké práce do úmoru tvrdý, trpký, chudý vděk, v hrudi bouři marných vzdorů, oko plné výčitek... Bez postoje v síle hromné drtí Tebe světa pych a Ty nemáš v odkaz pro mne než své staré hlavy sníh, Hrdou mysl, pýchy prostou, bez pokory skromný mrav a ty vzdory, které rostou jenom v klenbách pevných hlav! 1891.
[5]