Duši.

Rudolf Richard Hofmeister

Duši.
Tak stárneš, hyneš, duše má, a srdce bolem pláče, jak nad mrtvolou matky své lká holé, siré ptáče. A jako mocný vodopád v hloub všednosti se řítíš, a nic již nezastaví tě, ó duše, která svítíš! Jsi maják, který shasíná s naděje slední září, na nějž již tma svá ramena rozpíná s děsnou tváří – Jsi bouře, která doznívá a ve skalách se ztrácí – jsi titan, který v okovech mře s bolnou resignací... 12