Dokonal jsi!

Dokonal jsi! Za svým otcem.
Dokonal jsi! Smrti chmurou zrak Tvůj zkalen a cíl, po němž toužil’s, tolik ještě vzdálen!... V sledním vzdoru vůle, v sledním vzmachu síly, vztyčen touhou zřel jsi k vysněnému cíli – Ještě vzdech – – a temný stín se v oči skládá a z Tvé ruky pevně zbraň, již třímal’s, padá... Nepadla však! Děti chopily ji Tvoje, svorny v jedné touze,touze dokončit Tvé boje! Dokonal jsi! Nadšení zář z Tvého oka padla dětem Tvým však duše do hluboka! Dokonal jsi! Ale boje krutá vřava nad Tvým hrobem neuleví, nepřestává – Tvojí stopou k cíli jdeme, Tvoje děti a Tvůj, otče drahý, duch nám v zápětí – Zbraň Tvou dokud jeden třímat bude moci, nezhyne Tvá snaha v zapomnění noci – Vítězství až trofej v nejkrásnější zdobu v trnový Tvůj věnec vpletem na tvém hrobu. 1892.
15