Stesk.

Rudolf Richard Hofmeister

Stesk.
Komu bych si požaloval, komu bych si zaplakal, komu bych jen srdce svoje celé, celé zotvíral? Jedné věrné, družné duši rád bych tak vše pověděl za večera, v stínu větví, když se blankyt rozestkvěl... Zda ji najdu v širém světě, kde jen šalba vládne, klam? Bože, jak to hruď mou svírá – touhou, steskem umírám... 66