Z vidin šílence.

Rudolf Richard Hofmeister

Z vidin šílence.
I.
Hle, bytosť vznešená a oslnivá bělostném pluje na oblaku, s ní ruku v ruce černý netvor děsný, stín na čele, žár pekla v zraku... Blíž nesou se – to bůh je se satanem – ten úsměv a ten škleb má v líci, to hráči jsou a my jsme figurami na velké jejich šachovnici.
II.
Měsíce zář jak proudy poesie v kraj, který s nocí stich’ a do par stříbrných se s tajným klidem lije. Můj žhavý zrak tu cosi ve mhách tuší, jak ruku tajemnou – a náhle zřímzřím, jak tmou mi drsná sáhá v duši... 42