Písně na motivy národní.

Rudolf Richard Hofmeister

Písně na motivy národní.
I.
Bude bouře, na nebi černé mraky stojí, nebudeš už, nebudešnebudeš, má panenko, mojí! Bývali jsme jako dvě děti ve pohádce, jak dvě růže na jednom keři na zahrádce. Polem, lánem vichřice vesele si hvízdá, že mne čeká brzy už předaleká jízda. Povídá se, povídá, že zas bude vojna – nuže, ať tam dobouří krev má nepokojná... Ať tam také dotluče moje srdce věrné, které bilo pro tebe v lásce nedoměrné. 78 Až já budu s povzdechem šavli k boku spínat, budeš asi, má milá, na mne zapomínat – Až já budu na vojně osamocen lkáti, oči tvoje budou se na jiného smáti. Smutno v srdci, teskno mi, naděj nespokojí – nebudeš už, nebudeš, má panenko, mojí! II.
Táhne černým lesem tiché, smutné chvění, že už nemám v světě žádné potěšení. Netěšte mne vícevíce, zpěvní lesní ptáci – před očima se mi v slzách cesta ztrácí. Zdála jsi se, zdála, má panenko, věrná, kdož by řek’, že umí lhát tvá očka černá? 79 Slibovala jsi mimi, má panenko, mnoho, ale nic už není v paměti tvé z toho! Bože, milý Bože, kterak bude dále, zbavil jsi mne všeho štěstí nenadále! Pověz ty jí, řeko, bude-li se ptáti, že jsem šel kraj světa mír si vyhledati. Pověz ty jí, ptáče, zpěvem při svitání, že se darmo snažím zapomenout na ni. Rci jí, Bože, když se modlí v chrámu kobě, nevěrnosť že hříchem největším je Tobě...! 1888.
80

Básně v knize Básně samouka Rudolfa R. Hofmeistera: