Ve skalách pěšina...

Rudolf Richard Hofmeister

Ve skalách pěšina...
Ve skalách pěšina se ztrácí v lesa hloubhloub, kam nikdo nechodí, zpěv slavíka a houštin šum, kam jen jsem stoup’, tak duši lahodí... Tam v šeptu tlumeném jsem tobě kouzlíval – skráň na tvých kadeřích – své touhy vzlet a žár a lásky něhu, pal, pil rozkoš z retů tvých... Cos táhlo větvemi jak sladká hudba vil a srdcem štěstí sen, když v zázrak očí tvých, jak zářil, smál se, snil, jsem zíral opojen... A jako azurem obláček bílý táh’, sen srdcem proletěl – sám chodím pěšinou v tísnivých vzpomínkách, kdy slavík oněměl... Ve skalách pěšina se ztrácí v lesa hloub, tam nikdo nechodí, tam k slzám smutno teď a teskno, kam jsem stoup’, jak mrtvé na lodi... 68