Lásce.

Rudolf Richard Hofmeister

Lásce.
Památko svatá, jitřenko mládí, poklade tajný v hlubinách duše, poměnkopomněnko samot, kam mír se svádí, naději dlící i ve předtuše. Známkou jsi spásy, křížem mé víry, odměnou běd a cílem mé snahy, lunou mi plášpláš, kdy kraj se stměl širý, v úpalu vášní srdci dáš vláhy. Plamenem tichým dojemné touhy nítíš mi hvězdu ve snivé dumě a peruť tvoje polibek dlouhý vtiská mé duši vášnivě, šumně... Odleskem ráje záříš mi v oku, nevyplněným snem mého Boha, nadšena tebou, v ducha hluboku paprskem tryskla myšlénka mnohá... V příboji záhad, ve bouři ducha, majákem svítíš v okean temna, i v tísni hrozné srdcem mým buchá naději vstříc tvá moc přetajemná... Líbán tvou září, sledním tvým bleskem, zemřít chci klidně na chudém rovu a ty pak zaplaň nádherným leskem – zásvitem spásy všem lidem znovu. 45

Básně v knize Básně samouka Rudolfa R. Hofmeistera: