CO NÁM ZBULO...

Jan Psohlavý

Mnoho ač v časech zlých pominulo, něco nám po otcích přece zbulo. Zbula nám písnička v našich chatách, co hned od malička jde nám v patách, co se v ní ozývá, Ó, řeč jiná: rodná ha pravdivá bulačina. Zbuly nám šerkový, pevný šaty, stejně jak dědovi nám jsou svatý, v nich sme se zrodili, v nich se rvali, cti si v nich dobyli, zachovali. Zbula nám na konec jedna zlatá po otcích vzácná věc: víra svatá, předkům co svítila bez ustání, v trudech je sílila, ve zoufání. Psohlavcí tož sme, hoj! Tvrdohlaví, zbula nám víra, kroj, jazyk zdravý, to ni meč s bodáky nerozdrtí, na do smrti.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

542. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sed avenam non. (Josef František Karas)
  2. 405. Předce tento zbor stín jeden špatil (Jan Kollár)
  3. III. Kvěl, zpěve můj, po Adonisu: Krásný zesnul Adonis! (František Palacký)
  4. ODZVONILO. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  5. AŽ MY MRTVÍ... (Karel Dostál-Lutinov)
  6. NÁROD ČI JEN OBČANÉ? (Xaver Dvořák)
  7. Naše zbraně. (Svatopluk Čech)
  8. Odkazy. (Adolf Heyduk)
  9. XXVIII. Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal, (Josef Jiří Polabský)
  10. PLES ČECHŮV. (Václav Jaromír Picek)