XXVIII. Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal,

Josef Jiří Polabský

Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal, a sprostil nás těch cizých hostí, jenž opět se nám v Prahu vloudili a zdravý tuk nám ssají z kostí. Je věru čas, by jsi se smiloval, tož dřív, než řád se v zlořád změní; neb těžko je veš honit z kožicha, hojně-li se již rozplemení. Ty nevstaneš, – nuž aspoň zhledni k nám a požehnej nás z nebes bytu, ať poznají ti drzí vetřelci že vňukové jsme Táborytů.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

212. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Povaze Žižkově. (Antonín Koukl)
  2. VII. Nehodno trávit s uslzeným okem (Jaroslav Martinec)
  3. Naše řeč co vdova v nestateči (František Sušil)
  4. ANT. PIKHARTOVI (Antonín Klášterský)
  5. JARO 1907 (Božena Benešová)
  6. Dovedeme umírati. (František Chládek)
  7. U Bohumilic. (Adolf Heyduk)
  8. Vězeň. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. Rakovník. (Matěj Havelka)
  10. Otec a syn. (Karel Dostál-Lutinov)