XXVIII. Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal,

Josef Jiří Polabský

XXVIII.
Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal, Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal,
a sprostil nás těch cizých hostí, jenž opět se nám v Prahu vloudili a zdravý tuk nám ssají z kostí. Je věru čas, by jsi se smiloval, tož dřív, než řád se v zlořád změní; neb těžko je veš honit z kožicha, hojně-li se již rozplemení. Ty nevstaneš, – nuž aspoň zhledni k nám a požehnej nás z nebes bytu, ať poznají ti drzí vetřelci že vňukové jsme Táborytů. 31

Kniha Jezovitské melodie (1867)
Autor Josef Jiří Stankovský