STARÉ HRADY.

Josef Rosenzweig-Moir

Jsou staré hrady dávno opuštěny, zarůstá travou smutné nádvoří, komnatou bloudí vítr roztoužený a svatý oheň v kapli dohoří. Erb nade branou rozpadá se zvolna, do tmavé noci střílny zírají. Jak vzpomínka, jež přijde, mdlá a bolná, jde divný smutek celém po kraji. Jen s hradní věže ještě světlo čeká, jen s hradní věže ještě světlo bdí. Tam stále někdo hledí do daleka, však nikoho v té dálce nevidí. A starý hrad se v zříceniny hroutí, nepřijde nikdo trosky spasiti. A kdosi hyne na daleké pouti, ve věži světlo brzy dosvítí!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

316. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zakletý zámek. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Královský hrad. (Karel Babánek)
  3. JARNÍ OBRÁZEK. (Emanuel Čenkov)
  4. DVA VĚKY. (Antonín Klášterský)
  5. Poslední pocta. (Emanuel z Čenkova)
  6. Studentům Orlům. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Můj domov. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Hřbitov v Pise. (Antonín Klášterský)
  9. Stará a nová Praha. (Antonín Sova)
  10. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)