FINALE.

Josef Rosenzweig-Moir

FINALE.
Nevím, proč asi srdce mé tak smutně zavzlykalo. Pámbu mě, tuším, nemá rád, a když, tož jistě málo. V neplodném stesku uvadá moje ubohé mládí. Nikdy jsem věru nečekal, že všechno takto zradí. Už také časem zapláču, děťátko revoluce. Toužím po bílém plaménku, jenž by mi ohřál ruce. Jdu opuštěnou ulicí a k dobrodružným jízdám frivolní hloupou písničku si ze zoufalství hvízdám. Nějaký netvor ohyzdný si na mě brousí zuby. Lodička mého života se řítí do záhuby. 18

Kniha Když zpívá mládí (1906)
Autor Josef Rosenzweig-Moir