ZÁHON

Hermor Lilia

ZÁHON
Prostřed hlubin nesmírných drobná hvězda osaměle žije; v temnotách vesmírných třepotá se její nostalgie. Ale zde na temnotě hlíny cos jako záhon, rozplynulý v šeru, si matně vysnilo bledé skvrnky květin v omamném pozdním povečeru. Mezi dálným světem a květem světelných roků let. Kdo ví tam, že pohladit mohu ten blízký, tak důvěrný květ? 26

Kniha Večery (1924)
Autor Hermor Lilia