ZÁHON

Hermor Lilia

Prostřed hlubin nesmírných drobná hvězda osaměle žije; v temnotách vesmírných třepotá se její nostalgie. Ale zde na temnotě hlíny cos jako záhon, rozplynulý v šeru, si matně vysnilo bledé skvrnky květin v omamném pozdním povečeru. Mezi dálným světem a květem světelných roků let. Kdo ví tam, že pohladit mohu ten blízký, tak důvěrný květ?

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

368. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘED VÝCHODEM SLUNCE. (Karel Boromejský Hájek)
  2. Indignace. (Milan Fučík)
  3. PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  4. Píseň o divokém máku. (Růžena Jesenská)
  5. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  6. ARKTIS (Jan Opolský)
  7. SRDCE! (Adolf Racek)
  8. DNES NEBO ZÍTRA (Jiří Mahen)
  9. ZŘÍCENINA (Jan Opolský)
  10. SLUNCE VYŠLO! (Karel Boromejský Hájek)