PŘED VÝCHODEM SLUNCE.

Karel Boromejský Hájek

Samota. Neplodná a skličující samota. Na polích odpočívajících leží vlahá letní noc, a klidných dálek nevyřknutá tajemství dřímají v zornicích nehybných hvězd. dávno, dávno tady mlčící šla půlnoc... Zem celá skropena je těžkou rosou... Kalichy květů zavřené na dlouhých stvolech se chvějí očekáváním blízkého rána, kdy rozloží své terče zlaté proti slunci a vstříc mu vyšlou těžké svoje vůně. Zem všecka kypí zrání útočnými silami a touhou plodivou a tajným neklidem v procitlém jitru jako zázrak rozpučet a rozložit svůj požehnaný klín, a k sladké mdlobě smrtelného vysílení vyplýtvat všecko svoje velké nadšení a všecku rozkoš zázračného mateřství. A příliš dlouhá je neplodná ta noc a ještě dlouho v pláních bude ležet těžké mlčení, než slunci vstříc se rozhoupají zvony na horách. dávno tady mlčící šla půlnoc... Zem všecka kypí zrání útočnými silami a touhou plodivou a tajným neklidem, a hluboké jsou ještě dálky tmavých obzorů, a hluboká je noc na tmavých pláních, umdlených neplodným a příliš dlouhým čekáním. Pojď, duše, vystoupíme spolu do hor pozdravit, vysoko někam do hor strmých po cestách, pozdravit s nadšením a otevřenou náručí tam někde vysoko, vysoko na horách to očekávané, to zázračné, hořící slunce!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

95. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zpěv jitřní (Rudolf Medek)
  2. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  3. PONOCOVÁNÍ. (František Taufer)
  4. LÁSKA. (Otokar Březina)
  5. OTEVŘENÉ OČI. (František Taufer)
  6. VSTUP. (František Eisler)
  7. ZÁHON (Hermor Lilia)
  8. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  9. O kouzlo květu, jehož není krása (Adolf Racek)
  10. LÍPA (Stanislav Kostka Neumann)