LÁSKA.

Otokar Březina

ZÁŘE dalekých jiter se zrcadlí v úsměvech mlčení vašich před odpovědí(Na) a myšlénky vaše jsou jak přezrálé klasy samy se otvírající(Na) Přišel čas nejkratších večerů s výší střesené květy dotkly se země(Na) vůně dne nocemi bloudí a konstelace letní vystouply na vašem nebi(Na) a i v nejroztržitější pohledy vaše chytá se padání hvězd(Na) Smích a výkřiky žíznivé krve už nestačí vaši zbohatlé duši(Na) šílenství její cítí se silným přijati bolesti věků(Na) a mluviti řečí v níž láska má hluboká poznání smrti(Na) agonie extatické úsměvy milujícího a rozkoš je sesutí světů(Na) neboť zříceninami prochází duše na cestách k vyššímu světlu(Na) a bolest je výčitkou odloučeného(Na) Hle bratří Vaše láska se plní jak stromoví jižní plody má uprostřed květů(Na) a dech její roven je větru všech zahrad etherná kytice tisíců vůní(Na) Mlhy zdvihly se k výši k posledním příštím světům se rozšířil obzor(Na) a v extasi vaší zazvonil vesmír jak hudba při hostině nesčíslných(Na) Ale neubývá úrody vaší dech Věčného táhne pod nebesy vašeho srpna a října(Na) v den slavnosti klasů a zahrad a vinic a duší(Na) a žeň vaše je podobna úrodě světla(Na) do příchodu nesčetných nocí žali z ní národové(Na) a nezmenšili jí v tisíciletích(Na) V nové síle život jste pocítili(Na) a tepot vašeho srdce vrací vám dálky jak bouři(Na) Neboť nekonečno všech cest kříží se v duši milujícího(Na) a v hlase lásky mrtví se ptají kdy nastane hodina vysvobození(Na) a nezrození jim odpovídají bolestí její(Na) V klidu jejím je nepokoj očekávání a v úsměvech jejich vzpomínky slunce(Na) jež zapadlo nad nivami země a vyšlo na nebi neviditelném(Na) a vzpomínky slunce na ohnivá vření než první světy se odtrhly v dálku(Na) v blesknutí jejího zraku řeřaví tajemná čára přítomnost nepoznaného(Na) jež protíná vidmo mlhovin nejvzdálenějších(Na) z nichž dosud hvězdy se neutvořily(Na) Bratří Vaše láska se plní jak stromoví jižní plody má uprostřed květů(Na) a dech její roven je šepotu soumraků v měsíci jarního tání(Na) Tušení jejímu dáno je spatřiti duše v prvotním světle(Na) a pozdravit bolest když vrací se z tajemství věcí(Na) zbohatlá cestami svými a silná rozpjetím křídel svých v Rythmu(Na) Z požáru dotknutí jejího vzbouzí se větry jež zmítají slehlými atmosferami(Na) a hudbou ukrytou v plamenech provázejí jásot paprsků osvobozených(Na) Bez bázně pohlíží láska v zrcadla nocí jež ztravují přízraky barev(Na) však hlubiny svoje dokořán otevrou světlu(Na) a vteřiny její čítány nejsou padáním krůpějí z oblaků tohoto času(Na) jenž sluneční hodiny její pokrývá vrženým stínem(Na) a slabé sesmutněl nejistotami(Na) cestami hodin kráčí v nich stínem stoupání druhého slunce(Na) a měří den vašich duší(Na) Bratří Zatřeste keři svých růží Mnoho hořkých vůní vám přinesou dálky(Na) Bolesti neznámé těm kteří nemilovali blíží se k samotám vašim(Na) Bolesti touhy jež staletí topí se v krvi a tisíce rukou pozvédá k nebi(Na) Bolesti lásky jež zemřela polibky a té která zhřešila v očekávání(Na) Bolesti nesčetných úsměvů odvátých vichřicí pohledu nepřátelského(Na) Bolesti bázně aby Nepřítel nepřišel k hostině vaší neviditelný(Na) zavolán slabostí ukryté myšlenky vaší(Na) a neotrávil vám víno dřív než jste ho podali bratřím(Na) neb láska jež ztratila jediné vítězství tisíckrát byla poražena(Na) a hodující jenž opustil komnatu světel zraky má zmatené vzpomínkami(Na) a noc jeho je temnější všech nocí a plna nebezpečenství(Na) Bojte se stínů jež padají do vašeho světa z vyhaslých předvěkých světů(Na) a bolestí viny jež plíží se podsvětím nenarozených(Na) Bolesti které vystouply z hrobů a z krve a z příliš jasného světla(Na) a z úsměvů krásy a z odchodu dříve než uzříte spočinout jitro(Na) na loži růží a rosy ustlaném staletími(Na) V průvodu stínů vychází duše stoupajícího však stíny bojí se výší(Na) a zemdlí na strmých cestách a zraky milujících se jasní(Na) jediná pýcha závrati nezná bojte se pýchy o bratří(Na) Odměnou vaší budou chvíle kdy uzříte zemi světlem své lásky(Na) Pozdrav vám vykřiknou krajiny v květu nejhlubší mlčení dají vám lesy(Na) a zrající leta jež vábí svou písní podzim do polí a zahrad(Na) řeknou vám tajemství věčné své žízně po nových jarech(Na) I bude poznání vaše jak potkání noci a dne které má za svědky tisíce hvězd(Na) a za křídly vašich odletlých hodin zvlní se brázdy etherné vůně(Na) I rozšíří se pohled váš jako čas plný světla a obejme zemi(Na) v úsměvu vašem tisíce úsměvů zasvítí z tisíce duší(Na) tisíce smrtí budete potkávat najednou v tisíci cestách bez bázně(Na) a uzříte zástupy nesčíslných životů vcházeti v jediný život(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

23. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OTEVŘENÉ OČI. (František Taufer)
  2. PŘED VÝCHODEM SLUNCE. (Karel Boromejský Hájek)
  3. ***   Hvězd slzy žhavé ve věčnosti klíně, (Otakar Auředníček)
  4. TICHÁ NOC. (Josef Rosenzweig-Moir)
  5. MAGICKÉ PŮLNOCI. (Otokar Březina)
  6. Předtucha. (Xaver Dvořák)
  7. TEN TEPLÝ VEČER... (Antonín Sova)
  8. ROZKVÉTAJÍCÍ. (František Taufer)
  9. VÝBOJE. (Antonín Sova)
  10. VSTUP. (František Eisler)