V.
Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
a v tisícerých paprscích nerozjásalo se nad jejich horami,
a jejich písně byly mi cizí a jejich domovy byly mi těsné.
Jejich zraky neměly záře, jež byla by odleskem tváře mého božstva.
Květy jejich luhů byly příliš mdlé a samota jejich lesů nezpívala touhou.
Jejich oltáře neuděsily hrůzou ani neschválily nadšením.
A božstva – ó byla-li kdy? Ta jistě zmizela při prvním zvuku jich monotonních modliteb.
A vyšla jsem proto z bran rodného města a prchala v ciziny neznámé luhy.luhy,
kam zvala mne vidění a volaly hlasy nepoznaných dálek,dálek.
11