V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří

Antonie Menčlová

V.
Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
 a v tisícerých paprscích nerozjásalo se nad jejich horami, a jejich písně byly mi cizí a jejich domovy byly mi těsné. Jejich zraky neměly záře, jež byla by odleskem tváře mého božstva. Květy jejich luhů byly příliš mdlé a samota jejich lesů nezpívala touhou. Jejich oltáře neuděsily hrůzou ani neschválily nadšením. A božstva – ó byla-li kdy? Ta jistě zmizela při prvním zvuku jich monotonních modliteb. A vyšla jsem proto z bran rodného města a prchala v ciziny neznámé luhy.luhy, kam zvala mne vidění a volaly hlasy nepoznaných dálek,dálek. 11
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,