VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.

Antonie Menčlová

VI.
Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
 Vln slabé pocely dotkly se jemně mých nohou. Poušť slavně pozdravila mne mlčením. Ó slyším tvé mlčení, objímající mne objetím mateřským, ó slyším tvé mlčení, vábné jako hrdé rty panen, chutnající víno neznámých slastí prvního políbení. Miluji tě, ó Samoto, neboť tvé něžné ruce dotýkají se mých sandálů a neurážejí mne pohledy zvědavců. Miluji tě, ó Samoto, neboť ty otevřela’s mi kouzelné zahrady. Vztáhla jsem dlaně a na nich objevily se plody tvých mystických sadů, a vášnivé mé rty dotkly se jen a opojily se jich vínem. Chodila jsem po stezičkách, zlacených paprsky jarního slunce. Tvá hudba, ó Samoto, prochvěla květy i větvemi všemi, a duše odpovídajíc tvým písním rozkvetla v tvém náručí. 12
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,