XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.

Antonie Menčlová

XVI.
Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
 Ano, to byly stíny Radostí, jež neměly rozžehnouti nám očí, to byly stíny, jež spolu jsme svrhli s zářících trůnů své Slávy. Vždyť největší Slávou života byla naše Láska! Zachmuřené obzory nerozhodily svých paprsků po teskných polích. Poslední vůně usychajících květin jak věnce pohřební zadýchaly úzkostí umírajících, a ticho, jež bývalo jasné a zářící jako naše zraky, vzkřiklo k naším duším děsivým hlasem dokonávajícího. Zachvěl’s se jako odsouzený, jemuž dáno je zřít poslední den jara a života, a rty tvé chtěly vyzvat modlitbou i kletbou v zápas Osud, neboť Šílenství, jež jmenujeme Láskou, je božské i démonické. Ó toužím po tvé nenávisti, neboť ta nedá ti zapomenouti. Zapomínáme těch, jež jsme jen milovali. Ale nezapomínáme těch, jichž lásky bolestná stigmata spalují věčným ohněm naše srdce. A největší Bolestí života byla naše Láska! 23
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,