XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,

Antonie Menčlová

XIX.
My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno, My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
 a krásným šílenstvím nás spjal. My zhřešili. Ne, my hřešíme stále, a hřích náš slavný je jak žalm vykoupení, a Kainovo jak znamení na čelech našich svítí. Leč nikdo netuší závratné naší viny, jíž spalujeme se, teskní milenci slunce, – my Zasvěcení. Náš hřích je větší než úzkostné polibky milenců, již se neměli setkat, náš hřích je těžší než objetí a vzdání se jiných. My nad propastí své lásky stanuli a pohřbili v ní Radosti Života v úsměvném mlčení. A lačně my nevztáhli paží, abychom v smrtícím objetí zasnoubili se, ne! Ale v mystickém zasnoubení duší spjali jsme svá srdce pro věky. Zatím co rty hořely vášní nevlíbaných polibků, my mlčíce nejvýmluvnějším mlčením vrhli se v propast své lásky. 26
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,