XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,

Antonie Menčlová

XXII.
Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu, Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,
 na prazích stanuli růžových polí, nad vášní plameny, a v světlech tisícerých radostí my zřeli jsme bledé své stíny. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu, tak blízko sebe, že dech tvůj mé ovíval čelo i líce, tak blízko, že rty tvé se chvěly žízní polibků mých. Leč příliš vysoko byl pohár, jejž připravili jsme k hostině Života. Příliš slunečná byla alej, abychom bez uzardění mohli se dotknouti tesknících oltářů Smrti. A láska naše by zemřela, ustoupivši se slunečné aleje na cesty všední. U otevřených dveří Radosti zastavili jsme se a pohlédli si v oči. A míjeli jsme krásu měst zvoucí nás hýřivými barvami v svou nádheru, prošli jsme poušťmi tesknými marnými výkřiky beznaděje a smutku, prošli jsme zahradami, kde květy mrazivým dechem vichru skoseny padly v trávu, míjeli jsme posvátné ohně, jež vzplanuly na vysokých horách, v nocích bezhvězdných pochodně k slavnostem naší lásky. 29 Chrámy Tajemství vztyčovaly se na cestách našich, pro nezasvěcené zůstávajíce zakryty neproniknutelnými závoji, a pod silou zraků tvých zjevovaly nám zázračná světla úžasem schvacující. Jak ruce velekněze vznesly se ruce tvé v nejslavnostnějším žehnání na moji hlavu. Neuděsí mne plameny propastí ni nezvábí otravné vůně květů cizích zahrad. Jdu s tebou! Slunečnou alejí samotni půdemepůjdeme spolu! 30 OBSAH.
Ó, noci, promluvila’s7 Ó neodcházej, mystický milenče8 Odejděte z mého domu9 Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě10 Prchla jsem z rodné své země11 Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky12 Vábila mne tajemná světla dálek13 Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara15 Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň16 Kde setkali jsme se, ó Záhadný?17 Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých18 Má Touha volala tě, ó Záhadný19 Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy20 Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli21 Tvé sny chci vzrušit svým smíchem22 Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly23 Šla jsem z tvých růžových polí24 Na květech Radosti jsem včera usínala25 My zhřešili26 Ó silný, zdaž nedal’s mne pít z magických pohárů vín?27 Ó dej mi pít, z křišťálových pramenů lesních!28 Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu29
E: až; 2007 [31]
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,