I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.

Antonie Menčlová

I.
Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
 Tvůj temný plášť přikryl plápolající světla mých komnat a shasil i červeň květů, jež choulily se úzkostně na mém loži. Přinesla’s pozdravy neznámých dálek chvějící se slzami a otravující mé rty hořkou příchutí. Políbila’s má víčka těžká a ztemnělá hodinami očekávání. Ale přišla’s, ó krutá, s vrchovatou číší svého vína. Ó vzdal se, dej silnějším okusiti je. Bojím se děsících snů. Mdloba se dotýká mého srdce, a bojím se, že rty mé, jež tak dlouho uměly se usmívat, po jediné krůpěji té se zachvějí v zoufalém pláči. Ó Noci, promluvila’s! Proč opojila’s mne viděními? Proč probudila’s mne k životu, mne, jež šla svou tichou samotou? Proč zjevila’s mně království touhy a stříbrnými hlasy voláš mne, abych vyšla na daleké pole, kde zrající klasy mne očekávají? 7
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,