VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.

Antonie Menčlová

VIII.
Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
 Zahleděla jsem se v proud stříbrné řeky, kde zrcadlily se větve chvějící se pod mocnými údery vichru, jenž objal mne s prudkostí touhy. A v jeho žalmu zpívaly pozdravy dálek, vlnila se nádhera plných klasů, zrající k bohaté žni, šumělo teskné moře, kam nezbloudila loď s poutníky poklekajícími před východem slunce, rděly se záhony rudých máků, rozkvetlých ráno a večer umírajících. A vichr zpíval o bílých městech u břehů neznámých moří, o chrámech tyčících se na skalách nedostupných, kde bohové marně očekávají věřících, o zarůstajících stezičkách zahrad, nad nimiž krouží jen pestří motýli, o hře zelenavých stínů, prchajících před výsměšnými paprsky slunce, o touze, kráčející dalekou alejí rozkvetlých stromů, alejí, jež nekončí. Dozpíval vichr, a hle, rozkvetlá alej zvala mne v svůj stín. Vešla jsem a kráčím nekonečnou alejí touhy a tisíceré květy zvoní – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 15
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,