XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,

Antonie Menčlová

XIV.
Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli, Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
 co jiným chaty jen, jež při zemi se krčí, a na mé záhony jsi růží nasázel a na oblohu zavěsil lamp hvězdných oči. A pro jedny jsi úsměv měl, pro jiné slova lék neb výsměch zlý, leč věčné mlčení jen pro mne tázající, a na mé touhy plameny své chladné pýchy lesk, již četla jsem jak ortel svůj vždy se tvých lící. Zatím co prosté polní kvítí na cestu jsi sil těm, již šli za tebou, mých illusí světla jsi shášel. Leč ve tmách zoufalství tvé oči zřela jsem, ty’s vedl mne v svůj teskný chrám a drahokamy Bolesti k mým nohám snášel. Tys Smutku chrám až ku oblakům vytýčil a nejvyšší Bolesti rozkošný šat na nahé mé tělo složil. Jak květ líbaný žhoucími paprsky se duše má v rozkoši chví: vždyť dal’s mi nejopojnějších pít vín a vteřin nejsladších, jež Bůh neb člověk prožil....prožil... 21
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,