XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.

Antonie Menčlová

XI.
Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
 Tvé rty mi nezpívaly píseň lásky a touhy ni vášně. Tisíckráte jsem vystoupila na nejvyšší vrcholky skal, abych opět tě shlédla. Ale v chvílích oněch, kdy tvoje bílá loď se objevila na dalekém obzoru, prchala jsem zpět a pila z vína zapomnění, a usínala hlubokým spánkem. Ale děsivé sny volaly mě k životu a v slzách jsem se probouzela. Zatím přeplula kolem tvá loď, tvá bílá loď, kde tušila jsem tvé ironické oči. Jen rozbouřená hladina ukazovala, že’s blízko byl, ó Jediný. A moje srdce zdmlelo po víně zapomnění. A marně chodila jsem čarovnými zahradami a opíjela se vůní exotických květůkvětů. Marně přicházeli krásní, s rty vonícími medem přátelství a lásky. V mé sny rozhodil’s své květy růží a trny jich rvou stále mou hruďhruď. Neviditelně krvácí mé srdce po tvých ranách. Ó přicházej ve snech zas ke mě! Prchám před tebou a nedotkly se naše ruce a nepřivinul’s mé hlavy na svou hruď. Ale dálkami, přes moře, skály i propasti, přes tisíce životů a tisíce smrtí tvé oči líbají mne mystickými polibky šílené rozkoše a lásky. 18
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,