XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.

Antonie Menčlová

XII.
Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
 Šat její pokrytý pocely hvězd se temnými jiskrami svítil, nad lesy stopené v závojích mlh když zvolna se vkrádaly stíny, a vůně podzimních trav když líbala průhledný vzduch, a na horách když zableskly jásavé ohně v obětech písní a oživlé stromy když mluvily o krvavých západech sluncí. Má Vášeň tě volala a jako rudý plamen docházela až k tvému prahu, a spínala bílé ruce jemné jako liliové stvoly a klekala jako otrokyně. Vysílala své magické pohledy, aby hledaly Vítěze. A vracela se zpět v dům své hrdosti. Divoká vichřice tu zpívala před tvými okny. A zdávalo se ti, že kdos ze tmy se na tebe dívá, a probouzel’s se ze spánku, jakoby neviditelné rty odháněly sny se tvých víček. Leč jakým zázrakem má Láska vyrostla, ó Záhadný, že země tíživý šat s jejích ramen kles, že udivenýma očima nazírá v království tvé, jež jsi jí připravil, a naslouchá hlasu tvému, ó Vítězný, a béře korunu z tvých rukou, trnovou korunu rozkoše tvé lásky? [19]
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,