XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,

Antonie Menčlová

XVII.
SlaŠla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu, SlaŠla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
 v dny sluneční zality světlem kdy květy se smály nám vstříc. Navždy jsem zavřela dvéře, u nichž jsi v úžasu zůstal. Smutných a požatých polí mne přijaly chudičké lány. Ó růžová pole, ó hudbo zakletých fontán, ó stříbrné samoty hlasy, jež mluvily písněmi, jimž jen my rozuměli, hledíce si v oči! Odcházím z růžových polí, z čarovných zahrad své touhy. Hle, stříbrem svítí a zvoní mi šat a meze rozkvétají. Což neuprchla jsem z ráje, že daleké obzory písněmi šumí? Což nezranily se dlaně mé, když dotýkaly se ohnivých květů, že září opětně a laskají tisíceré myšlenky probuzené země? Což nezahalila jsem těla šedým pláštěm odříkání a temnou rouškou nepokryla své hlavy, že vody zrcadlí opět můj nádherný královský šat se svítícím závojem rudého zlata mých vlasů? Ó ty mne voláš zpět? Což věříš, že možno se vracet? Což věříš, že cesta, jíž jednou jsme šli, je táž, půjdem-li opět? Ó věříš, že možno je opakovati píseň, již vdechla ti země v mystické chvíli své touhy? 24
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,