XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,

Antonie Menčlová

XIII.
Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy, Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
 když zraky tvé svítily jak hořící slunce na malou a ubohou zemi. Chtěla jsem šat svého mlčení strhnout, abys viděl mé nezkrocené srdcesrdce, to divoké srdce, jak zázračného ptáka, jenž přišel na tvůj práh. Chtěla jsem výkřik své vášně vrhnouti nebesům v tvář a přehlušit vichry, jež burácely v mé snění o tobě. Chtěla jsem pokleknouti před stínem tvým, když nesmím v šílení polibků skloniti se k tvým rtům. Chtěla jsem vystavěti podivuhodnou loď, jež donesla by mne ku vzdáleným břehům tvého domova. Již unáší mne bílá loď tajemným mořem tvé lásky. Zbledly mé líce a rozzářily se oči mé viděními. A v dálky letí má loď. Vesla jsem pustila do černých a šumících vod... Jsem na širém moři tvé lásky, ó Silný, teď docela sama. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 20
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,