IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.

Antonie Menčlová

IX.
Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
 Každá z nich, úsměvná jako májové jitro, dívala se na tě laskavýma očima. Přišly ve svátečním šatě a sklonily se před tebou. Ale tvé zraky zůstaly ocelově chladny, když nejkrásnější podávaly ti kytice polního kvítí. A co jsem já? Cizinka, poslední, a přišla jsem, když v poledne stál’s na výšinách Libanonu. Tvé oči, podivuhodné oči, v nichž odvěká tajemství světů se mi zjevila zahleděly se na mne. Ó dívej se na mne, ó Silný! Mé rty zpívající zakvílely bolestí nejvyšší rozkoše tvého pohledu. S rozkvetlých stromů motýli květů rozletěli se k našim hlavámhlavám. Hledíš na mne a srdce mé rozvířila hudba nepoznané krásy. Ó dívej se na mne, ó dívej se na mne, nechť rozkvetu v slunci tvých pohledů! 16
Básně v knize Ruth:
  1. I. Ó Noci, promluvila’s a zmlkl hned smích můj i zpěv.
  2. II. Ó neodcházej, mystický milenče, Stíne, vyvolaný mnou k životu náhle, neodcházej!
  3. III. Odejděte z mého domu! Nedotýkejte se mého šatu!
  4. IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
  5. V. Prchla jsem z rodné své země, neboť moje slunce nevyšlo nad hlavami mých bratří
  6. VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
  7. VII. Vábila mne tajemná světla dálek. Já musila, musila jít.
  8. VIII. Vyšla jsem na rtech cítíc políbení jara prosyceného vůněmi hájů olivových.
  9. IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
  10. X. Kde setkali jsme se, ó Záhadný? Zda na jiném kdesi břehu,
  11. XI. Ó Booze, tvé ruce nedotkly se mých, vždyť hory a moře nás dělí.
  12. XII. Má Touha volala tě, ó Záhadný, na nejvyšší stojíc hoře.
  13. XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,
  14. XIV. Ty’s pro mne vystavěl svůj chrám, ó Staviteli,
  15. XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
  16. XVI. Nad temnými roklemi, kde stíny truchlících lkaly, my zastavili se.
  17. XVII. Šla jsem z tvých růžových polí, kde chodívali jsme spolu,
  18. XVIII. Na květech Radosti jsem včera usínala
  19. XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
  20. XX. Ó Silný, zdaž nedal’s mně pít z magických pohárů vín,
  21. XXI. Ó dej mi pít z kříšťalných pramenů lesních,
  22. XXII. Slunečnou alejí samotni prošli jsme spolu,