IX.
Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.
Každá z nich, úsměvná jako májové jitro, dívala se na tě laskavýma očima.
Přišly ve svátečním šatě a sklonily se před tebou.
Ale tvé zraky zůstaly ocelově chladny, když nejkrásnější podávaly ti kytice polního kvítí.
A co jsem já? Cizinka, poslední, a přišla jsem, když v poledne stál’s na výšinách Libanonu.
Tvé oči, podivuhodné oči, v nichž odvěká tajemství světů se mi zjevila
zahleděly se na mne. Ó dívej se na mne, ó Silný!
Mé rty zpívající zakvílely bolestí nejvyšší rozkoše tvého pohledu.
S rozkvetlých stromů motýli květů rozletěli se k našim hlavámhlavám.
Hledíš na mne a srdce mé rozvířila hudba nepoznané krásy.
Ó dívej se na mne, ó dívej se na mne, nechť rozkvetu v slunci tvých pohledů!
16