XIX.
My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,
a krásným šílenstvím nás spjal.
My zhřešili. Ne, my hřešíme stále,
a hřích náš slavný je jak žalm vykoupení,
a Kainovo jak znamení na čelech našich svítí.
Leč nikdo netuší závratné naší viny,
jíž spalujeme se, teskní milenci slunce, –
my Zasvěcení.
Náš hřích je větší než úzkostné polibky milenců, již se neměli setkat,
náš hřích je těžší než objetí a vzdání se jiných.
My nad propastí své lásky stanuli a pohřbili v ní Radosti Života
v úsměvném mlčení. A lačně my nevztáhli paží,
abychom v smrtícím objetí zasnoubili se, ne!
Ale v mystickém zasnoubení duší spjali jsme svá srdce pro věky.
Zatím co rty hořely vášní nevlíbaných polibků,
my mlčíce nejvýmluvnějším mlčením vrhli se v propast své lásky.
26