VI.
Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.
Vln slabé pocely dotkly se jemně mých nohou.
Poušť slavně pozdravila mne mlčením.
Ó slyším tvé mlčení, objímající mne objetím mateřským,
ó slyším tvé mlčení, vábné jako hrdé rty panen,
chutnající víno neznámých slastí prvního políbení.
Miluji tě, ó Samoto, neboť tvé něžné ruce
dotýkají se mých sandálů a neurážejí mne pohledy zvědavců.
Miluji tě, ó Samoto, neboť ty otevřela’s mi kouzelné zahrady.
Vztáhla jsem dlaně a na nich objevily se plody tvých mystických sadů,
a vášnivé mé rty dotkly se jen a opojily se jich vínem.
Chodila jsem po stezičkách, zlacených paprsky jarního slunce.
Tvá hudba, ó Samoto, prochvěla květy i větvemi všemi,
a duše odpovídajíc tvým písním rozkvetla v tvém náručí.
12