PAN PŘÍŽIVNÍK.

PAN PŘÍŽIVNÍK.
Pan – na jménu nám nezáleží snad – kdys umínil si velikým se stát a jakmile příznivou chvíli zočilzočil, svou lodičku do proudu žití stočil. Byl hodně mlád a neznal skrupulí v srážení těch, kdo před ním vypluli a heslem měl: vždy bez velkého křiku svědomím – kapsa a čest – na jazyku. Neváhal nikdy, co se dalo vzít, neváhal nikdy sebe přiživit a že byl člověk obratný a šťastnýšťastný, nepoznalo se, že je cizopasný. Když trochu prohléd’ malý český svět, chtěl k nesmrtelnosti se rozletět 24 a že to v Praze možno nejsnadnějinejsnadněji, byl za nedlouho z něj příživník její. Ta drahá matka milovaná jest – ne pro tu slávu jíž se dotkla hvězd, však pro tu pověst, jež se šeptá v skrytu: v ní nejblíže plnému ke korytu. V ní z proslavených jistě dobrá půl složena z řádných, bezvýznamných nul, jež berou ceny ze zdola i shora od obce, státu i ze Svatobora. Styl lokálek kdo naučil se znát a zaslány důkladně nadávat, tam za krátko je literáta vzorem a stane se dojista redaktorem. Kdo umí trochu na jevišti stát však za to dokonale negovat, má drzé čelo’čelo, za nímž hloupost vládnevládne, ten u divadla má vítězství snadné. Kdo drama smolí pilně každý rok, dá sobě pozor na gesto i krok a není líný poklonkovat tělemtělem, je dramaturgem nebo ředitelem. Kdo přísný muž a salonní je lev, ten smí mít v hlavě kolik libo plev 25 a když v čas jenom infamie říkáříká, je pravidlem pasován na kritika. Kdo chromou rukou marně kreslit chtěl a nepochopil duší ani těltěl, ten barvy rozetírá symetricky a je z něj arcimalíř kubistický. Kdo líný je a hloupý na kvadrát a v teple kdo si sedne vždycky rád, má vlivné strýce, anebo i tátu – ten stane se ozdobou magistrátu. Kdo dnes jde s Husem, volá vlasti zdar a zítra na Vojtěcha složí dar, ten protlačí se snadno v přední řady, i poslancem je a dostává řády. Kdo vybrané má způsoby i šat a k tomu lesklých frásí vodopád, ten signum bytosti své snadno vtělí nejvýznamnějších krásek do postelí. Kdo dobře lže a dobře umí krást, kdo na cizím se pěkně umí pást, ten neztratí se v drahé Praze věru a snadno v ní udělá karieru. Náš příživník ten doved’, co kdo chtěl – vlastnosti všecky jichž je třeba měl 26 a proto záhy bez velkého křiku nahoru soukal sebe po žebříku. Dnes velký je a slavný, známý všem, je přímo geniálním občanem, kde kdo ho potká, smeká mu až k zemi a on je kočkou, hrající si s všemi. Je pozorný a vlídný, kde má být, je hrubý, zlý a prudce umí hřmít, je úhořem i kaprem, jak se slušísluší, a tvrdou pěst má i hedvábnou duši. Kdo to as je se ptáte? Je to pan – nu není třeba by byl jmenován, neb každý víví, komu se stalo zvykem být doživotním prima příživníkem. 27