Jan Kubelík.

Josef Lukavský

Že Dalibor kdys hrál na struně jedné, byl o tři stupně horší Kubelíka a jeho sláva proto před ním bledne a v rozvalinách černé věže bliká. Čas jiný dnes a vlna toho zvedne, kdo vztyčuje se a jsem vítěz říká a letí světem v touze neposedné, než v posled zahraje si na tatíka. Duch praktický pak proměňuje v zlato ne tony jen a smyčce zápolení, leč také běžné věci každodenní. Promění v brikety a rašelinu bláto a vodu studničnou a slivky pivní v zázračné proudy radioaktivní.

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

96. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PLUKOVNÍ TAMBOR. (Vítězslav Hálek)
  2. None (Ladislav Quis)
  3. Blatno. (Adolf Heyduk)
  4. XXXIII. Tu vítr nadmul sobě plíce, (Vítězslav Hálek)
  5. MUZIKANTSKÁ ROMANCE. (Antonín Klášterský)
  6. Píseň (Otokar Fischer)
  7. Skulina. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Kamarádi. (Emanuel Miřiovský)
  9. malý rozhovor s kmotrou (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Z dílny. (Matěj Anastazia Šimáček)